Nejstarší dcera jako malá ráda pozorovala šneky. Stavěla jim na zahradě ohrádky, které měly u sebe vždy menší ohrádku jako záchod. Zlobila se, když šneci nešli v pravou chvíli na záchod a zůstali v hlavní části. Nosila jim do ohrádek kousky zeleniny. Zlobilo ji, že šneci pořád utíkali pryč a ona je musela vracet do jejich bytečků, a tak se brzy nechala přesvědčit, aby je pustila. Starost o šneky se pak omezila na to, že jsme je spolu při vycházkách přendavaly do trávy, kde jim nehrozilo, že je někdo zašlápne nebo přejede.
Když jdeme po dešti ven, dělá si stejné obavy i o slimáky. Upozorňuje mne na ně a když má pocit, že některého nevidím a mohla bych ohrozit jeho život, klidně do mne i strčí, abych se mu vyhnula. Jednou přinesla z vycházky na dlani šedohnědě pruhovaného slimáka a s radostí nám ho ukazovala, protože tento druh ještě neviděla. Její otázka "Chcete ho někdo taky na ruku?" však zůstala bez odezvy.
To nejmladší dcerka má ke slimákům opatrnější vztah. Na dovolené jsem ji jednou po dešti zastihla v koupelně, jak si u umyvadla drhne ruce mýdlem a máčí vlásky. Ptala se mne, jestli na nich nic nemá. Ujistila jsem ji, že ne, ale nezdálo se, že by ji to přesvědčilo. Umyté ruce i pramen vlasů si ještě vší silou vydrhla ručníkem, ale stále bylo něco špatně. Pořád měla na krajíčku. Pak mi konečně pověděla, co se stalo. Při skákání na zemní trampolíně uklouzla a spadla z ní tak, že se rukou i pramenem vlasů otřela o slimáka v trávě. Od té chvíle měla pocit, že se jeho slizu nemůže zbavit. Teprve po důkladné večerní sprše uvěřila, že je pryč.
Zatímco dcery skákaly na trampolíně a vyhýbaly se slimákům a šnekům schovaným v trávě, já jsem pořídila tyto dvě fotky:
Fotky kapek na skle mne inspirovaly k tvorbě. Fixem jsem nakreslila kapky po celé A4. Převedla jsem se do programu a vyřezala na řezačce. Vyloupání kapek z nažehlovacích fólií mi dalo dost práce, ale získala jsem čtyři zajímavé struktury:
Pro zábavu jsem zkusila vyfotit zahradu a autoportrét přes "můj" déšť:
Na první kabelce jsem využila čistě struktury kapek:
Na druhé jsem chtěla zachytit cestičky, které kapky vytvářejí při stékání po skle. Když jsem přemýšlela, čím je oživit, napadli mne jako první právě na slimáci. Když prší, víme, že po dešti budou chodníky plné slimáčích a šnečích stezek. Dávalo smysl spustit je přímo z mraku, protože přicházejí s deštěm. Jenže slimáky má rád málokdo. A tak zvítězili šneci. Po chvíli váhání jsem pro ně vystříhala tři zlaté ulity...třeba pro štěstí.
Na závěr ještě několik dešťových fotek z naší zahrady:
