Předjaří od začátku února do poloviny března je zvláštní čas. Nový rok se ještě pomalu rozbíhá a já si rovnám v hlavě, čemu se věnovat a co opustit, protože to ztratilo perspektivu. Přemýšlím, co zkusit nového. Do narozenin v první části března se snažím mít vytyčenou cestu, po které půjdu po zbytek roku. Většinou to tak vychází.
Ve stejné době mne ranní ptačí štěbetání a ještě opatrné slunce upozorní, že je čas přijít s jarní vlnou výrobků.
Letos byla mezi prvními praktická, dvouvrstvá taška.
Silnou bavlnu s drobnými kvítky jsem na přední straně doplnila lněným panelem s ptáčetem. Když jsem přemýšlela, jakým motivem tašku ozdobit, vzpomněla jsem si na fotku z loňského jara. Při vycházce podle potoka ve vedlejší vsi jsme tehdy s nejmladší dcerkou uviděly v trávě u pěšiny malé ptáčátko. Bylo roztomilé a křehké a vypadalo osaměle. Trochu jsme se o něj bály. Když jsme se asi po půl hodině vracely stejnou cestou zpět a už jsme ho nepotkaly, měly jsme radost. Bylo pryč, snad se tedy vrátilo zpátky svým rodičům. Teď se mi připomnělo.
Abych se s ním lépe seznámila, chtěla jsem si ho nejdřív podle fotografie nakreslit.
Měla jsem obavy, zda svým oblíbeným černým fixem dokážu zachytit nadýchanost prvního peří a jemného chmýří, které se ptáčátku na bříšku čechralo všemi směry. Zvolila jsem nejtenčí 0,45 mm fix a opatrně čárkovala nepravidelně všemi směry. Pozměnila jsem tvar zobáčku, který na fotce působil trochu zamračeně. Po pár hodinách se na mne dívalo hotové ptáče.
Díky poznání kresbou jsem pak dokázala ptáče lépe vystříhat z nažehlovacích fólií - bílé, načechrané bříško, střapatá hlavička, křehké nožky.
I další nové výrobky jsou odrazem radostné jarní nálady - probouzení přírody, sílícího slunce a ptačího štěbetání, které zve ven už za časného rána. Věřím, že se vám budou líbit.
