Do Tábora jsem se podívala díky společnému výjezdu s kolegyněmi a moc se mi tam líbilo. Druhá únorová sobota byl chladná, ale ne mrazivá, takže v teplém oblečení jsem vydržela chodit po městě docela dlouho. V čase svačiny jsem si dokonce poseděla na lavičce se zmrzlinou.
Do hotelu (LH Hotel Dvořák) jsme přijeli již v pátek večer, takže v sobotu jsem vyrazila hned v devět hodin na procházku městem. Nejdříve jsem se vydala ulicí Na Parkánech, ze které po chvíli odbočuje vlevo naučná stezka. Po několikerých schodech jsem sešla ke Granátové skále. Jde o menší skalku, navíc částečně zakrytou zástavbou, takže jsem se u ní dlouho nezdržela. Sešla jsem ještě dolů k Lužnici a šla jsem zpět. Bechyňskou branou jsem prošla zpátky do historické části města. Zajímavosti je v těchto místech ještě věž Kotnov, pozůstatek bývalého hradu.
Pokračovala jsem na Žižkovo náměstí. Tam jsem fotila již předchozí večer, proto vkládám fotky za tmy. Náměstí je velmi pěkné, obklopené kostelem, radnicí a dalšími upravenými historickými domy. V horní části se nachází pomník Jana Žižky.
Z náměstí jsem pokračovala dál okolo vodárenské věže až pod Jordánský vodopád. Ten byl částečně zamrzlý, takže vypadal úchvatně. Okolo vodní nádrže Jordán jsem se vrátila zpět. Teď byl čas na sladkou svačinu. V rodinné cukrárně Moccacafé bylo v půl jedenácté plno, a tak mi nezbylo, než si koupit něco na cestu. I přes chladné počasí mne nejvíc lákala domácí zmrzlina. Dala jsem si vanilkovou a byla vynikající. V Pražské ulici jsem si prošla obchod z ručními výrobky, knihkupectví spojené s kavárnou, v prodejní galerii jsem koupila smaltované šperky pro dcery.
Pak jsem se vrátila na náměstí. Vyšla jsem na kostelní věž, která funguje jako rozhledna. Stoupá se po strmých dřevěných schodech, v jednom patře je vidět dovnitř do kostela,v posledním patře se musí podejít nefunkční zvon. Nahoře je prostorná místnost, kde starší pán vybírá vstupné. Zároveň zde má rozsáhlou sbírku mincí a známek, které je možné si zakoupit. Výhled na náměstí i do širšího okolí je nádherný. Po návratu z věže už byl čas na oběd s kolegyněmi.
Po obědě jsem šla na do podzemních chodeb. Prohlídka s průvodcem trvá asi 45 minut a vede propojenými podzemními sklepy (lochy) pod dvěma stranami Žižkova náměstí. Ty ve středověku sloužily k uskladnění potravin, za časů válek nebo po vyhoření města i jako dočasná obydlí pro lidi a úkryty pro domácí zvířata.
Po návratu z podzemí jsem ještě zašla do Muzea čokolády a marcipánu. Je zde k vidění celá řada modelů z čokolády a marcipánu. Mně nejvíce uchvátil velký model vlaku. Je v samostatné místnosti, prosycené vůní čokolády, a po stisknutí tlačítka dokonce vypouští páru. V horním patře muzea tvořivá dílna, v níž si sami můžete něco sladkého vyrobit. V přízemí je obchod s čokoládovými výrobky a také čokolaterie. Můžete si zde vychutnat některý z asi sedmi druhů horké čokolády (včetně netypické jahodové). Já jsem si dala hořkou se šlehačkou a byla vynikající.
Po třetí hodině odpoledne už jsem se vrátila na hotel, kde mne v podvečer čekala masáž lávovými kameny.
Město se mi moc líbilo a už se těším, že tam někdy vyrazíme na rodinný výlet. Nabízí mnoho zajímavostí a zábavy pro děti i dospělé.