V předchozím blogu jsem psala o našem pobytu ve slovinském Strunjanu. Od moře jsme se pak na tři noci přesunuli do obce Ribčev Laz v národním parku Triglav. Městečko se rozkládá na východním okraji Bohinjského jezera, je obklopené horami a žije čilým turistickým ruchem. Je zde informační centrum, větší obchod, několik restaurací, významnou památkou je kostel sv. Jana Křtitele.
Bohinjské jezero je nádherné, obklopené řadou menších pláží, kde si můžete užít klidné koupání. Ve vodě plave mnoho ryb. Naše i jiné děti se velmi bavily budováním pastí na ryby - malých rybníčků v písků, kam by ryby zabloudily a už nenašly cestu ven. Kupodivu, žádná rybka se nikdy nechytila.
Pokud si vyrazíte na koupání k jezeru autem, tak pozor, v okolí jezera je povolené parkování pouze na vyhrazených parkovištích (obvyklá cena 1,5 EUR za hodinu, v červenci a srpnu 3 EUR za hodinu, pro delší parkování jsou možná jiné možnosti, to jsme nezjišťovali).
Vypravili jsme se také na pěší výlet do hor. Využili jsme kabinovou lanovku. Spodní nástupní stanice v obci Ukanc, která se nachází na západním okraji jezera. Lanovka jezdí každých 30 minut, cena zpáteční jízdenky pro dospělého je 28 EUR, pro dítě 14 EUR. S rodinnou slevou vyjde jízdenka pro dospělého na 24 EUR, dětská na 12 EUR. Děti do šesti let jezdí zdarma. Parkování u lanovky je (pro zákazníky lanovky) zdarma.
Z kabiny lanovky je během cesty krásný výhled do údolí na jezero a také na blízké hory, včetně nejvyššího Triglavu. Komu se nepoštěstí mít výhled z kabiny, dočká se ho na vyhlídkové plošině u výstupní stanice.
Díky lanovce jsme se během chvíle ocitli téměř o 1000 metrů výše, v nadmořské výšce 1570 u restaurace Rjava skala. Děti zde potěšil výběh s kozami (měly zrovna malá kůzlátka) a slípkami, opodál se pásly krávy.
Od horní stanice lanovky jsme se vydali pěšky boční cestou na Planinu Zadnji Vogel. Krásná horská louka přímo vybízela k rozbalení oběda a delšímu odpočinku. Podle informačních tabulí ve stanici lanovky bývalo v chatě možné ochutnat místní sýr, ale když jsme tudy šli my, nevypadala, že by byla v provozu.
Po odpočinku jsme pokračovali dál planinou až k rozcestí pod Šijou a pak po úbočí na vyhlídkové místo Orlove Glave. Odtud jsme se sedačkovou lanovkou svezli až pod vršek s restaurací a horní stanicí lanovky. Kabinová lanovka nás pak dovezla zpět dolů do Ukancu.
